Kalendář akcí

Podpořte činnost Transparency
International

Co je korupce?

Pokud jdeš z 3, přeskoč první odstavec.

Jak vlastně rozumět pojmu „korupce“? Slovo „korupce“ pochází z latiny a vychází ze slovního základu „rumpere“, tj. zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz „corruptus“ označuje následek takového zlomu, který způsobuje, že dotyčný je přinucen ke změně postojů, zásad a názorů. Je tím myšleno, že někdo se úplatkem nechá „zlomit“ k nemorálnímu jednání. Jak je tedy možné pojem korupce definovat? Transparency International definuje nejčastější formu korupce jako zneužití pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního prospěchu. Jde o takové jednání představitelů veřejného sektoru (ať už se jedná o politiky či státní úředníky), kterým se nedovoleně a nezákonně obohacují prostřednictvím zneužívání pravomocí, které jim byly svěřeny.

Základní znaky korupce

Základním znakem korupce je, že se někdo zachová nepoctivě při plnění svěřených úkolů vyplývajících z jeho postavení. Podstatou této nepoctivosti je obvykle to, že nějaká osoba zneužije svého postavení (svěřené pravomoci) a nejedná nestranně. Jinými slovy, korupce je zradou vůči zájmům celku, vůči veřejnému blahu, ale také vůči morálním zásadám. Tímto zneužitím postavení většinou daná osoba zvýhodní jednotlivce či firmu na úkor ostatních a získá při tom pro sebe „za odměnu“ nějakou výhodu či zisk. ˆ Proto dalším významným znakem korupce je, že je vedena zištnými cíli (touhou po zisku či jiném osobním prospěchu). Neoprávněná výhoda, jíž se uplácené osobě dostává, však zdaleka nemusí mít pouze peněžní podobu. „Úplatkem“ může být jakákoliv neoprávněná výhoda, ze které může mít uplacená osoba prospěch. Může jít o přímé majetkové obohacení (věcný „dar“) nebo o jiný prospěch nemajetkové povahy (určitá protislužba). U takzvaného klientelismu navíc často vzniká „pouze“ síť vzájemných vazeb, výhodných kontaktů na lidi, kteří mají nějakou významnou pravomoc nebo jsou na „vhodné“ pozici a člověku se může v budoucnu hodit, že je zná a budou mu „něco dlužni“. Z takových vazeb a kontaktů jejich účastníci profitují zpravidla až se značným časovým odstupem.

Jak ukazuje naše textová hra, ke korupci může také docházet ze slabosti, vydíratelnosti. To znamená, že korumpovaný je korumpujícím donucen, aby nerozhodoval čestně a nestranně.

Korupční vztahy se nemusí objevovat pouze ve vztahu soukromá osoba – „úřední“ osoba. Může k nim docházet i v případě dvou soukromých osob (typicky v obchodním styku). Jedna ze stran tohoto vztahu má obvykle zájem na získání zakázky nebo jiné výhody od strany druhé. Zástupce této druhé strany je v takové pozici, že o přidělení zakázky (nebo udělení jiné výhody) může rozhodovat. Může tedy rozhodnout ve prospěch firmy, která ho uplatí. Veřejný zájem (ať už veřejné blaho či veřejné finance) zde sice dotčen zpravidla není (ve vztahu nevystupuje veřejný subjekt), na druhou stranu ˆ i tento druh korupce přináší významné škody: v tomto případě zakázku nezíská firma, která by ji dokázala provést nejlépe, ale firma, která má nějaký zvláštní privilegovaný vztah, zajištěný např. úplatkem, k osobě rozhodující o zakázce, čímž vzniká škoda podniku, který zakázku přiděluje.

Přehlížená třetí strana: poškozený

Zjednodušený pohled na korupci může vyvolávat dojem, že se jedná o dvoustranný vztah: toho, kdo dává, a toho, kdo bere. Ve skutečnosti ale vždy existují strany tři, přičemž ta třetí, pasivní a více či méně konkretizovatelná, je vždy stranou poškozenou. Může jí být například příslovečný „daňový poplatník“ (v případě předražené veřejné zakázky nebo neoprávněně vyplacené dotace ze státního či místního rozpočtu) nebo třeba konkrétní soused, vedle jehož domu vyrostl naddimenzovaný objekt na základě „uplaceného“ stavebního povolení. Poškozeni můžeme být i my všichni, například nevymáháním pravidel v silniční dopravě. Důsledkem korupce pak je, že veřejné instituce přestávají sloužit veřejnému zájmu a naopak se stávají platformou pro realizování zájmů soukromých. Dochází k narušení výkonu základních funkcí státu. Jeho rozhodování se přestává řídit obecně závaznými pravidly a namísto toho začíná poskytovat výhody na základě „kupní síly“ jednotlivých korumpujících klientů.

Typy korupce

Pojem korupce zahrnuje společenské jevy, které se svým charakterem radikálně liší. Liší se formy úplatku (peníze, věcné plnění, protislužby, společenské výhody), výše úplatku (od několika set korun až po stovky miliónů), počet zapojených osob (od výše popisované dvojice po desítky lidí, kteří tvoří sítě známých a kontaktů), složitost (od jednoduchého předání úplatku po složité toky peněz přes několik firem, účtů a zemí) i délka procesů (od jednorázové korupce po dlouhodobou, plánovanou a organizovanou aktivitu).

Existuje celá řada přístupů ke klasifikaci forem korupce. Nejjednodušší a realitu možná nejlépe odrážející je dělení korupce na drobnou korupci obyčejných úředníků, policistů a poskytovatelů veřejných služeb, čili korupci v „obyčejném životě“, a „velkou korupci“, spojenou s rozkrádáním a zneužíváním veřejných prostředků, prospěchem z privatizace apod.

Malá administrativní korupce je typem korupce, se kterým občané přicházejí do styku nejčastěji. Může se jednat o úplatky při menších správních rozhodnutích (např. stavební povolení, registrace dovezeného vozidla), o úplatky dopravním policistům či lékařům. Jednou z významných příčin tohoto typu korupce je nadměrná a nepřehledná regulace a s ní spojená byrokracie, která nutí občany k tomu, aby hledali „kratší cesty“ pro řešení svých záležitostí pomocí úplatků.

Velká politická korupce se vyznačuje systémovým zneužíváním veřejných prostředků. Patří sem zpronevěra a nehospodárné využívání veřejných zdrojů, zneužívání ˆ privatizace, tunelování, zneužívání evropských dotací, zneužívání úřední moci při udělování veřejných zakázek. Samostatnou skupinu tvoří nepotismus (nezákonné protežování příbuzných), klientelismus a prodeje pozic.

Trestní postih korupce

Korupce je široký pojem, který zahrnuje celou řadu trestných činů. Platný trestní zákon zná tři skutkové podstaty úplatkářství: přijetí úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství.

Trestného činu přijetí úplatku dle § 331 tr. zák. se dopustí pachatel, který sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nebo podnikáním svým nebo jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. Spáchání této trestné činnosti je postihováno trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Pokud pachatel v souvislosti s obstaráváním takových věcí nebo s podnikáním úplatek žádá, může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Odnětím svobody na jeden rok až osm let nebo trestem propadnutí majetku bývá pachatel potrestán, spáchá-li takový čin jako úřední osoba anebo představuje-li hodnota úplatku značný prospěch, tj. převyšuje-li 500 000 Kč. Nejpřísněji (trest odnětí svobody na pět až osm let) je pak trestána situace, kdy je cílem opatření prospěchu velkého rozsahu tj. nad 5 000 000 Kč; jde-li o úřední osobu, stačí prospěch nad 500 000 Kč.

Pachatelem trestného činu podplácení podle § 332 tr. zák. je osoba, která jinému nebo pro jiného v souvislosti s ob- ˆ staráváním věcí obecného zájmu nebo s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek. Takové jednání je trestáno odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Od jednoho roku až na šest let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem se trestá, spáchá-li čin vůči úřední osobě anebo je-li škoda či prospěch hodnoty nad 500 000 Kč.

Skutková podstata nepřímého úplatkářství v § 333 tr. zák. postihuje tzv. prostředníky. Stanoví, že kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Kdo proto, aby působil na výkon pravomoci úřední osoby nebo za to, že se tak již stalo, jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Korupční trestné činy jsou i další činy, které typicky vykazují aspekt korupce. Především jde o dva trestné činy přímo založené na pojmu úřední osoby – zneužívání pravomoci úřední osoby (§ 329 tr. zák.) a maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (§ 330 tr. zák.). Dále se jedná o trestné činy spojené s manipulováním s veřejnými zakázkami.

Nový trestní zákoník zavádí také trestný čin neoznámení trestného činu přijetí úplatku a podplácení (§ 368 tr. zák.).

Jak je na tom s korupcí Česká republika?

Podle mezinárodně uznávaného indexu vnímání korupce (CPI), zpracovávaného Transparency International, se Česká republika v roce 2012 umístila na 54. místě ze 176 zkoumaných zemí. Získala přitom 49 bodů ze 100 možných. Dosáhla tak stejného výsledku, jakého dosáhly Lotyšsko, Malajsie a Turecko. Pro srovnání s našimi sousedními zeměmi: Rakousko získalo 69 bodů a umístilo se na 25. místě, Polsko získalo 58 bodů a umístilo se na 41. místě a Slovensko získalo 46 bodů a umístilo se na 62. místě žebříčku.

Z podrobnějších výzkumů vyplývá, že hlavní podíl na tomto špatném výsledku má velká, organizovaná a s politikou propojená korupce a korupce spojená s veřejnými zakázkami. Drobná korupce není v České republice zdaleka rozšířena tak masově jako v některých zemích východní Evropy. Celkem 60 až 65 % respondentů různých výzkumů uvádí, že sami úplatek nedali a ani ho po nich nikdo nevyžadoval. Zároveň ale tato drobná korupce, tedy požadování úplatku za nějaký úkon (ať již správní nebo např. lékařský), lidem nejvíce znepříjemňuje život. Tomuto typu korupce je ale možné se efektivně bránit. Důsledné oznamování případů, kdy si úřední osoba řekne o úplatek, a následná medializace postihu těchto osob představují účinné nástroje a vedou ke snižování výskytu takovýchto případů.

KONEC